Požár ve švýcarském lyžařském středisku, který má na svědomí 40 obětí a více než stovku zraněných, se řadí mezi nejtragičtější v Evropě. Mnoho lidí si klade otázku, jak je možné, že k požáru došlo právě ve Švýcarsku, které patří mezi nejbohatší země světa a je v mnoha ohledech považováno za vzor pro ostatní. Co podle dostupných informací k požáru vedlo a jaké požadavky požární ochrany by měl podnik obdobného charakteru splňovat v českém prostředí?
Obsah
- Pravděpodobná příčina vzniku požáru
- Faktory, které významně přispěly k šíření požáru
- Má Švýcarsko mírnější požadavky na bezpečnost staveb než EU?
- Shrnutí
- Legislativa
1. Pravděpodobná příčina vzniku požáru
Na výsledek vyšetřování, případně trestního řízení, bude nutné si nějakou dobu počkat, a to možná i několik let (např. rozsudek ve věci požáru nočního klubu v Bukurešti, který měl na svědomí 64 mrtvých a téměř 200 zraněných, byl vydán až po 7 letech od incidentu). Nicméně z dostupných videí a fotografií pořízených těsně před a po vzniku požáru je možné určit nejpravděpodobnější příčinu již nyní. Postupně vyplývají na povrch i další informace o necitlivých stavebních úpravách, které proběhly v roce 2015 a které významnou měrou zhoršily podmínky požární bezpečnosti.
Pyrotechnika + vysoce hořlavý materiál ve vnitřním prostoru
V rámci zpestření servírování alkoholu (např. během narozeninových oslav) se v podniku k lahvím připevňovaly párty fontány. Vznikající jiskry mají velmi vysokou teplotu, a představují tedy reálný iniciační zdroj požáru. Za normálních okolností se však tepelná energie jisker vzhledem k jejich malé velikosti rozptýlí do okolního vzduchu a buď se vůbec nedostane do kontaktu s palivem (hořlavým materiálem), nebo při kontaktu již nemá potřebnou energii pro jeho vznícení.
Nebezpečná situace nastává až ve chvílí, kdy:
- Je použito několik kusů pyrotechniky zároveň a iniciační potenciál se násobí,
- V blízkosti se nachází vysoce hořlavé materiály,
- Není udržována bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů,
V Crans-Montana byly splněny všechny tři podmínky. Prvotní informace naznačovaly, že požár vznikl kvůli dřevěným obkladům stěn a nábytku. Dřevěné materiály rozhodně přispěly k šíření požáru, ale k samotnému vznícení stropu by s největší pravděpodobností nedošlo, kdyby v daném místě nebyl strop obložen molitanem bez protipožární úpravy. Ten byl použit nejspíš kvůli zlepšení akustiky podzemního prostoru. Podle fotografií lze předpokládat, že molitan pokrýval takřka celou plochu stropu.
2. Faktory, které významně přispěly k šíření požáru
Flashover
Jedná se o agresivní, velmi rychlé rozšíření požáru, ke kterému dochází v situaci, kdy se plyny pod stropem včetně zplodin zahřívají až do bodu jejich vznícení. Všechny hořlavé materiály následně vzplanou téměř současně. Existuje mnoho videí, které tento jev demonstrují, např. zde. Jak je vidět, není potřeba aby byl strop obložen molitanem. Jeho použítí však tento jev velmi urychlilo. Flashover v baru Constellation měl nastat již po 45 vteřinách od vzniku požáru, teploty u stropu mohly dostahovat 600-1000 °C.
K podobnému jevu došlo např. v roce 1996 při požáru letiště v Düsseldorfu. Kvůli úkapům při svařování došlo k zapálení polystyrenové izolace ve stropních podhledech a vlivem flashoveru vzplálo během několika vteřin 100 m2 podhledů, při němž se zároveň uvolnilo velké množství toxického kouře.
Nedostatečná reakce na vzniklý požár ze strany personálu
Jak bylo zmíněno výše, času na reakci nebylo mnoho. Právě proto však musí personál podniku být pravidelně proškolován z toho, jak rychle a efektivně zlikvidovat požár a organizovat evakuaci všech osob z objektu. Z dostupných videí je patrné, že personál buď:
- nevěděl, kde se nachází hasicí přístroje, nebo
- jak se hasicí přístroje používají, nebo
- hasicí přístroje vůbec nebyly k dispozici, nebo
- nedokázal včas vyhodnotit závažnost situace a přijmout okamžitá opatření pro evakuaci
V každém případě jde o hrubé porušení povinností zaměstnavatele, případně (pokud byli řádně proškoleni) zaměstnanců.
Srovnatelný podnik v ČR školení o požární ochraně musí provádět:
- u zaměstnanců min. 1 x 2 roky + u všech nových nástupů
- u vedoucích pak min. 1 x 3 roky
Dotčený bar představoval z pohledu české legislativy činnost se zvýšeným požárním nebezpečím + složitými podmínkami pro zásah (jednalo se o shromažďovací prostor). Kromě pravidelného školení zaměstnanců by tedy musela být zřízena i tzv. preventivní požární hlídka (v opačném případě by provozovateli hrozila pokuta až 500.000 Kč). Odbornou přípravu členů těchto hlídek smí narozdíl od školení řadových zaměstnanců provádět pouze odborně způsobilá osoba nebo technik požární ochrany (tedy ne vedoucí zaměstnanec).
Jejich úkolem je:
- dohlížet na dodržování předpisů o požární ochraně
- v případě vzniku požáru provést nutná opatření k záchraně ohrožených osob (organizovat evakuaci)
- přivolat jednotku požární ochrany
- zúčastnit se likvidace požáru
Podcenění situace ze strany návštěvníků
Z videí je dále patrné, že závažnost situace fatálně podcenili i přítomní hosté, kteří sledovali rozvíjející se požár a mnoho z nich v klidu dál pokračovalo v tanci. Tuto lehkovážnost je možné přisuzovat na jedné straně nedostatku zkušeností (většina hostů byla velmi mladá) a také vlivu alkoholu.
Vzhledem k tomu, že požár nastal kolem 01:30 h ráno, lze předpokládat, že většina přítomných hostů již byla do určité míry pod vlivem alkoholu, který zpravidla vede k opožděným reakcím a špatným rozhodnutím. Právě zde však měl zasáhnout vedoucí pracovník, který měl převzít iniciativu a donutit jakýmkoliv způsobem přítomné k evakuaci.
Únikové cesty: počet a provedení
Pozn.: Provedení únikových cest, vybavení prostoru požárně bezpečnostními zařízeními, rozdělení prostoru do požárních úseků a volba stavebních konstrukcí představují vysoce odbornou činnost, které se věnují autorizování inženýři v oboru požární bezpečnosti staveb. V rámci tohoto článku jsou zmíněny pouze nejdůležitější povinnosti vyplývající z technických norem a právních předpisů, které se mohou lišit v závislosti na konrkétních podmínkách dané stavby.
Počet únikových cest
Dle dostupných informací měl bar v Crans-Montana v době požáru pouze jednu dostupnou únikovou cestu – schodiště vedoucí k terase a hlavnímu východu.
Podle některých nepotvrzených informací byl v podzemní části umístěn další nouzový východ, který byl však zamykán a prostor za dveřmi sloužil jako příruční sklad. Pokud se toto tvrzení prokáže, jde o hrubé porušení hned několika právních předpisů a jeden z hlavních důvodů, proč je počet obětí tak vysoký. Nouzový východ ze shromažďovacích prostorů mimochodem musí být vybaven tzv. panikovým kováním.
Dle ČSN 73 08 31 musí z každého shromažďovacího prostoru vést nejméně 2 únikové cesty vedoucí různým směrem. Pokud je úniková cesta pouze jedna, prodlužuje se doba potřebná k evakuaci osob, jež se nachází v nejodlehlejší části prostoru, a zejména hrozí, že pokud vznikne požár uprostřed místnosti, tyto osoby budou úplně odříznuty od nouzového východu a ponechány napospas ohni a toxickým zplodinám. To se bohužel pravděpodobně stalo i v tomto případě.
Únikovou cestu lze pokládat za bezpečnou, pokud v době potřebné pro evakuaci nedojde k zaplnění prostoru kouřem pod úroveň 2,5 m od podlahy. Tento požadavek nejspíš nebyl naplněn, protože kouř neměl kromě schodiště defacto žádný jiný prostor, kudy mohl z podzemního podlaží unikat, a došlo tedy k jeho rychlému zakouření.
Z pohledu českých technických norem šlo o nechráněnou únikovou cestu (chráněné únik. cesty jsou mimo jiné vybaveny samozavíracími požárně odolnými a kouřotěsnými dveřmi, a to po dobu nezbytnou k evakuaci všech osob). O tom, zda by v českých podmínkách mohla být použita nechráněná úniková cesta nelze bez potřebné dokumentace (požárně bezpečnostního řešení stavby) diskutovat. Jisté však je, že její použití je u podzemních prostorů možné pouze za splnění určitých podmínek (např. pokud vede přímo na volné prostranství).
Šířky únikových cest a jejich provedení
Výpočet minimální šířky únikových cest (ÚC) a maximální délky je složitý a zahrnuje celou řadu faktorů. Vede-li úniková cesta po schodech nahoru, jako v případě Crans-Montana, jsou podmínky přísnější, protože evakuace je oproti úniku po rovině významně ztížena. Podmínky pro provedení ÚC jsou dále přísnější i kvůli předpokládané intoxikaci evakuovaných osob a skutečnosti, že se zároveň jedná o vnitřní zásahovou cestu určenou pro hasiče. Kromě toho by ze shromažďovacích prostorů měla vést minimálně jedna bezbariérová úniková cesta.
Někteří svědci tvrdí, že úniková cesta se na cestě k východu zužovala, což by bylo v přímém rozporu s ČSN 73 08 02. Záběry pořízené zvenčí tuto verzi spíše potvrzují. Je z nich patrné, že východ z terasy byl žalostně úzký a v důsledku toho okamžitě ucpaný. V posledních dnech se objevila informace, že v rámci rekonstrukce v roce 2015 nejen že byl obložen strop molitanem, ale právě i schodiště – úniková cesta – bylo podstatně zúženo.
Z prosklené terasy přitom vedl minimálně jeden další východ, který byl ale otevřen až po určité době zvenčí, viz video. Prostor terasy byl zcela zakouřen a kvůli snížené viditelnosti a nastalé panice hosté směřovali k jedinému východu, o kterém věděli. Podle dalších tvrzení se navíc dveře na únikové cestě otevíraly dovnitř.
V neposlední řadě musí být únikové cesty a nouzové východy dle českých technických norem opatřeny nouzovým osvětlením.
Neexistující nebo nedostatečné požární preventivní prohlídky
V českém prostředí mají povinnost provádět tyto prohlídky právnické a podnikající fyzické osoby provozující činnosti se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím a bez zvýšeného požárního nebezpečí (v provozech, ve kterých se na pracovištích pravidelně vyskytují současně nejméně 3 osoby v pracovním poměru nebo obdobném pracovním vztahu k provozovateli nebo veřejnost)
- 1 x 3 měsíce v prostorech s vysokým pož. nebezpečím
- 1 x 6 měsíců v prostorech se zvýšeným pož. nebezpečím
- 1x 12 měsíců u činností bez zvýšeného požárního nebezpečí,
Cílem těchto prohlídek je kontrolovat, zda jsou dodržovány předpisy požární ochrany a odstraňovat případné nedostatky. Může je provádět pouze odborně způsobilá osoba, technik požární ochrany nebo preventista požární ochrany. Pokud v Crans-Montana obdobné prohlídky / kontroly byly prováděny, s největší pravděpodobností se jednalo o prohlídku během denního – podstatně klidnějšího – provozu a o tom, že se zde používá zábavní pyrotechnika nebyl kontrolor možná ani informován. Pokud ano, měl tuto praxi zakázat, případně ji omezit pouze na venkovní prostory.
Vybavení požárně bezpečnostními zařízeními
Prakticky žádné zdroje nehovoří o tom, jakými protipožárními systémy byl bar v Crans-Montana vybaven, pokud vůbec. Níže je tedy uveden základní výčet zařízení, které by byly pravděpodobně vyžadovány v českém prostředí:
- Shromažďovací prostory musí být vybaveny elektrickou požární signalizací (EPS).
- Sprinklerové systémy – jsou povinné až při překročení normových hodnot pro počet osob a v závislosti na výšce budovy. Zpravidla se tato povinnost týká velkokapacitních prostorů.
- Zařízení pro odvod kouře a tepla – je povinné opět v závislosti na maximálním počtu osob. V případě tanečního sálu s 300 osobami (což byla údajně max. povolená kapacita baru Constellation) by už toto zařízení bylo povinné.
- Kvůli zatemnění stanovuje norma pro kluby, kina, divadla apod. povinnost vybavit prostor bílým osvětlením, které se aktivuje po vyhlášení požáru. Zároveň musí být přerušené ozvučení a nahrazeno rozhlasem k signalizaci evakuace.
Specifika podzemních prostorů
Podobně jako u vyšších nadzemních podlaží představují jedinou bezpečnou únikovou cestu z podzemní části schodiště nebo evakuační výtahy. Na rozdíl od přízemního podlaží tedy nelze v nejhorším případě použít k úniku oken. Protože v daném prostoru nebyla žádná okna, shromažďovaly se toxické zplodiny, plameny a vznikající teplo u stropu a postupně zaplňovaly prostor.
Pokud byla v baru použita standardní vzduchotechnika, nemohla zplodiny v dostatečném množství odsávat. Osoby tak byly kromě plamenů vystavené látkám jako oxid uhelnatý (CO2), oxid siřičitý (SO2) a zejména kyanovodík (HCN) – typický pro PUR materiály – a chlorovodík (HCl) – PVC materiály.
Dalším specifikem klubů a diskoték je snížená viditelnost. Jedná se o záměr – potemnělá atmosféra vede k větší anonymitě, uvolnění, lepšímu prožitku z tance atd. V případě požáru nebo jiné mimořádnosti ale významně zhoršuje orientaci osob, jež pravděpodobně nemají žádné povědomí o dispozici prostoru, ve kterém se nachází, protože:
- se často jedná o jejich vůbec první návštěvu daného podniku
- jsou pod vlivem alkoholu případně jiných látek a veškerá pozornost je věnována hudbě a tanci, na negativní myšlenky typu „Kudy bych utekl, kdyby se něco přihodilo?“ se nikdo v danou chvíli nesoustředí
3. Má Švýcarsko mírnější požadavky na bezpečnost staveb než EU?
Mnoho lidí si pravděpodobně klade otázku, zda k požáru nedošlo proto, že Švýcarsko není součástí EU, a tedy má mírnější pravidla pro požární bezpečnost staveb. Evropská unie skutečně harmonizuje postup pro ověřování hořlavosti materiálů, definuje důležité pojmy jako např. třída reakce na oheň nebo požární odolnost, mimo jiné i proto, aby bylo možné se stavebními výrobky bezpečně obchodovat na evropském trhu. Nelze však tvrdit, že všechny státy EU mají podmínky požární bezpečnosti nastaveny stejně.
Skutečnost, že Švýcarsko není součástí EU, tak automaticky neznamená, že tamní požadavky požární ochrany jsou mírnější než v ČR nebo jiných státech EU. Naopak je možné, že v některých ohledech jsou přísnější. To se dozvíme až ze závěrů vyšetřování.
4. Shrnutí
Požár v Le Constellation se bezesporu zapíše do dějin jako odstrašující příklad pro všechny provozovatele podobných zařízení. Kdo někdy navštívil typickou českou diskotéku, vybaví si nejspíš pár podniků, ze kterých by se v případě požáru utíkalo podobně složitě. Z dostupných informací jen těžko najdeme něco, co by z pohledu požární ochrany bylo v tomto baru nastaveno správně.
Vše nasvědčuje tomu, že podmínky pro vznik této katastrofy byly vytvořeny již v roce 2015 při rekonstrukci interiéru. Dlouhých 10 let se tedy „nic nestalo“. V baru přitom od té doby proběhlo několik kontrol. Nikdo však neviděl problém v použití extrémně hořlavého materiálu v podzemním prostoru s vysokou koncentrací lidí, ani v zúžení únikové cesty.
Někdy mají podnikatelé tendenci požární ochranu a BOZP odsouvat na vedlejší kolej s tím, že se u nich „nikdy nic nestalo“. Tento argument je s odpuštěním stupidní. Jak je vidno, stačí, aby se „něco“ stalo jednou.
Požár poukazuje na další problém, který je aktuální i v našem prostředí:
Zatímco novostavby jsou (měly by být) kolaudovány podle aktuálních technických norem pro požární bezpečnost, pro stávající stavby platí v některých případech volnější režim.
Při rekonstrukci staršího objektu – stejně jako v případě baru Le Constellation – tak provozovatel může nabýt dojmu, že se na něj aktuální technické požadavky nevztahují. Správně by si měl při každé změně stavby pročíst ČSN 73 08 34: Požární bezpečnost staveb: Změny staveb a zjistit, které povinnosti se na něj vztahují. Pro laika však nebude snadné se v tomto dokumentu vyznat. Právě proto má povinnost provádět každoročně požární prohlídky prostřednictvím osoby, která má patřičné znalosti a dokáže ho na nedostatky upozornit.
Nezbývá než doufat, že tato smutná událost zvýší povědomí o požárních rizicích nejen u návštěvníků těchto podniků, ale zejména jejich provozovatelů. Lze ostatně očekávat, že se Hasičský záchranný sbor ve světle této tragédie bude v rámci kontrolní činnosti zaměřovat ještě intenzivněji právě na tyto prostory.
5. Legislativa
- Zákon č. 133/1985 Sb. o požární ochraně
- Vyhláška č. 23/2008 Sb. o technických podmínkách požární ochrany staveb
- Vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci
- ČSN 78 03 02: Požární bezpečnost staveb – Nevýrobní objekty
- ČSN 78 03 31: Požární bezpečnost staveb – Shromažďovací prostory
- ČSN 78 03 10: Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení
