Můj názor na školení řidičů „referentů“

DEFINICE ŘIDIČE REFERENTA

Zákonodárci mají obecně talent v některých oblastech určovat přehnaně specifické požadavky a v jiných zase nadmíru vágní. A právě vágní je slovo, které bych použil ve spojení se školením řidičů referentů. Pokud si otevřete webové stránky různých školitelů, většinou najdete následující definici:

Za řidiče „referenta“ lze považovat každého zaměstnance, který v souvislosti s plněním pracovních úkolů řídí motorové vozidlo, ale řízení vozidla nemá sjednáno jako druh práce např. v pracovní smlouvě.

Jde o neoficiální definici, kterou nenajdete v žádném právním předpise. Toto znění je převzato z odpovědi Státního úřadu inspekce práce na dotaz ke školení řidičů (celé znění zde).

JE ŠKOLENÍ POVINNÉ?

Inspekce práce ve stejném sdělení poskytuje i odpověď na další otázky, takže si ho rozebereme trochu do hloubky. Nezapomínejme však na jeden podstatný detail – Inspektoráty nejsou oprávněny poskytovat právní názory ani stanoviska. K výkladu právních předpisů jsou oprávněny pouze soudy. Jinými slovy, i když je názor Inspektorátu důležitý, nejedná se o tvrzení, které by se automaticky stalo závazným a mělo se tesat do kamene. Obzvlášť u témat, kde výklad není jednoznačný (jako v tomto případě).

Pokračování odpovědi SÚIP:

Školení těchto řidičů se provádí na základě ust. § 103 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého obsah, četnost, způsob provádění školení, vedení dokumentace o školení, ale i kvalifikace školitele jsou věcí určení zaměstnavatelem. Četnost školení je tedy interní záležitostí a mělo by vycházet z hodnocení rizik. Zaměstnavatel také stanovuje způsob ověření znalostí školených zaměstnanců. Žádné zvláštní školení pro tyto zaměstnance není jiným právním předpisem České republiky vyžadováno.

1. Co říká zákoník práce

Zmíněné ustanovení mimo jiné říká, že „Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění (BOZP), které (…)se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána.“ Mezi tyto předpisy spadají i dopravní předpisy.

2. Četnost školení je interní záležitostí a musí vycházet z hodnocení rizik

Tato věta je z mého pohledu klíčová. Četnost školení určuje zaměstnavatel na základě rizika, které je s danou činností spojeno – to ostatně platí o většině školení v BOZP. Různé kartičky řidičů a certifikáty školitelů na této věci nic nemění. ZAMĚSTNAVATEL rozhoduje o četnosti školení na základě vlastního uvážení. Pokud si vyhodnotí, že četnost školení 1 x za 5 let je dostačující? V předpisech nejsou definována kritéria, která by mu v tom bránila.

3. Žádné zvláštní školení není právními předpisy vyžadováno

Nic tedy nebrání tomu, aby rizika spojená s řízením vozidel byla součástí jiného školení – např. periodického školení BOZP.

MŮJ NÁZOR

Používejme selský rozum

Faktem je, že řízení vozidel je bezesporu rizikovou činností. Jsem přesvědčený, že zaměstnanci, kteří pravidelně jezdí na služební cesty (např. představitelé managementu nebo obchodní zástupci) by měli být pravidelně proškolováni. Jednak proto, aby si uvědomovali případné následky agresivní jízdy a nepodléhali dojmu, že když mají naježděny stovky tisíc kilometrů, tak se jim nemůže nic stát. A zároveň proto, aby byly minimalizovány majetkové škody (např. pokuty způsobené odlišnými dopravními předpisy v zahraničí).

Nicméně u ostatních pozic si nemyslím, že je specializované školení řidičů nutností. Netvrdím, že takové školení není přínosné. Pokud ho máte ve firmě zavedené a jste spokojeni s jeho obsahem, určitě není důvod něco měnit. Pokud se ale bavíme o otázce, zda by školení mělo být pro tyto zaměstnance povinné, zastávám názor, že ne.

Dopravní předpisy se postupně upravují, ale zásady bezpečné jízdy se dramaticky nemění. Tyto zásady by měl znát každý, kdo je držitelem řidičského oprávnění – v autoškole se věnuje dostatek času tomu, aby si je řidič osvojil (aktuálně min. 48 hodin jízd a další hodiny teorie). Úkolem zaměstnavatele není z vlastních finančních prostředků suplovat autoškolu. Praktičtější se tak jeví novinky v dopravních předpisech předat zaměstnancům (v nezbytné míře) v rámci pravidelných školení a pro případné speciální školení řidičů referentů zvolit delší interval.

Zaveďme jasná pravidla a vyhněme se zbytečným sporům

V rámci BOZP existuje poměrně velké množství různých druhů školení a pro zaměstnavatele je velmi složité se vyznat v tom, které školení opravdu potřebují a jak často. Konkrétně u školení řidičů je situace velmi nepřehledná. Rozdíly ve výkladu panují mezi bezpečáky, zaměstnavateli a nejspíš i mezi jednotlivými kontrolními orgány.

Nastavme jasná pravidla podobně jako tomu je např. u školení požární ochrany; V zákoně o požární ochraně a související vyhlášce o požární prevenci je jasně definováno, koho se školení týká, kdo školení provádí a jak často. Zajímavostí také je, že tato vyhláška se za téměř 25 let své existence upravovala pouze 5x – v českém prostředí skutečná rarita a důkaz toho, že v jednoduchosti je krása.